Jan Nepomucký - svorník mezi Čechy a Němci

Snad žádný jiný světec katolické církve se netěší takové oblibě a úctě zároveň mezi Čechy i Němci (a vlastně též i Rakušany) jako Jan Nepomucký. Koneckonců historický Johánek z Pomuka patrně hovořil česky i německy. Jeho otec, rychtář osady Pomuk v jihozápadních Čechách, se jmenoval Velflín či Volflín, což je zdrobnělina z německého Wolfgang. Janův otec tak byl zřejmě potomkem německých kolonistů, kteří v 13. století v hojném počtu osidlovali česká klášterní panství. Podle svého otce je světec v pramenech často označován jako Johánek Velflínův.

Svatojánský kult se začal mohutně šířit především v období kolem Janova svatořečení v roce 1729, nicméně již několik let po Johánkově smrti ho zaháňský opat Ludolf ve své knize Pojednání o dlouhém schismatu nazval „milovaným od Němců i od Čechů.“ Německý historik Konstantin Höfler (1811-1897), antipod Františka Palackého, na základě tohoto výroku pronesl tezi, že kdyby Jan z Pomuka žil déle, mohl na základě své autority smířit rozpory mezi Čechy a Němci, jež krvavě vyústily v husitských řežích.

Rakouské a české korunní země habsburské monarchie byly v době vrcholícího baroka, tedy v první polovině 18. století, doslova fascinovány osobností Jana Nepomuckého. Vídeňský biskup Sigismund von Kollonitsch (1677-1720) referoval roku 1720 papeži Klimentu XI., že v jeho diecézi není jediný kostel, kaple či ulice, kde by nebyla Nepomukova socha, případně jiné výtvarné ztvárnění. Svatý Jan Nepomucký se dokonce dostal mezi elitní okruh světců, k nimž se vztahovala osobní zbožnost habsburské dynastie, tzv. pieta austriaca.

Z katolických oblastí dnešního Německa dosáhl sv. Jan Nepomucký největšího věhlasu v Bavorsku, kde je dokonce jedním se zemských patronů. Symbolem zdejší svatojánské úcty může být přenádherný barokní chrám, nazývaný Asamkirche, nacházející se v Mnichově. Název dostal podle bratří Egida Quirina (1692-1750) a Cosmase Damiana (1686-1739) Asamů, kteří jej vybudovali z vlastních prostředků v letech 1733-1746. Asamové, jež byli vynikajícími sochaři, malíři i štukatéry, se postarali o nádhernou výzdobu interiéru tohoto chrámu. Podle mnohých historiků výtvarného umění se jedná o nejkrásnější ztvárnění kostelního interiéru v celém Bavorsku. Popularitu sv. Jana Nepomuckého v Bavorsku dokazuje třeba i město Pasov, které Jana považuje za svého ochránce proti povodním, jež místní obyvatele často trápí.

Kromě Bavorska se svatojánský kult výrazně prosazoval také ve Vestfálsku, Württembersku nebo v Bádensku. Například město Kostnice, historicky spojené s koncilem, který vyřešil papežské schizma, zdobila už od roku 1709 Nepomukova socha a sídlilo zde i velké svatojánské bratrstvo. Do Vestfálska úctu k Janu Nepomuckému rozšířil rod Kouniců, a to ještě před Janovou kanonizací.

Jan Nepomucký dosáhl velké popularity také v Polsku, Francii, Španělsku, a především v Itálii, kde byl důvěrně nazýván Santo del ponte (svatý z mostu). Ochránce zpovědního tajemství znali však i v podstatně exotičtějších končinách, díky jezuitským misiím. Modlit se k sv. Janu Nepomuckému tak mohli obyvatelé Číny, Japonska, Filipín či Malajsie.

Sv. Jan Nepomucký je důkazem, ať už si to oba národy chtějí nebo nechtějí připustit, že Němce i Čechy pojí minimálně sedm století dlouhá společná historie, která je naplněna i spoustou pozitivních momentů. Toto vzájemné soužití významně obohatilo oba národy a byla by velká škoda na něj pohlížet pouze prizmatem 2. světové války a událostí po ní následujících. Je krásnou paralelou, že „svatý z mostu“ stavěl, a dodnes může budovat, pomyslné mosty, vedoucí k většímu smíření a snad i odpuštění mezi Čechy a Němci.